Ikony (2)
instagram (1)
facebook (1) (1)
englsih
Ikony (1)

Sportovní gymnázium, Kladno, Plzeňská 3103

Obsah

Úvodní slovo

Šéfredaktor časopisu Tomáš Vacek

Na konci minulého roku se začalo vytvářet první číslo časopisu, které nyní v elektronické podobě čtete. Předcházelo tomu mnoho neúspěchů, opustil nás člen redakce, aniž by napsal jediný článek, neshody a tak dále. To málo, které na následujících stranách uvidíte, je pouze jakýmsi úvodem, připravujeme mnohem více rubrik a anket, ve kterých se budeme snažit interagovat s Vámi, čtenáři, a také s učiteli. Budeme rádi, když toto číslo budete brát pouze jako jakýsi nultý “sešit”, je velmi ošizený o to, co bude následovat dále, a je pro nás důležité, abyste si čtení užili a bylo pro vás zábavné. Můžete se těšit např. na rozhovor s paní ředitelkou či shrnutí prezidentských voleb. Pokud budete mít jakékoliv připomínky, nebo byste se chtěli připojit do redakce, zašlete mi prosím e-mail (vaceto28b@gmail.com), rád Vás přijmu. V příštím čísle Vás nemine rozhovor s duem post-hudba, osobností SGAGY a další zajímavá témata a články. Doufám, že Vás časopis zaujme a nebudete se vůči němu ohrazovat jako něčemu nudnému, to opravdu ne. Pro mě je tento časopis způsob jak “zkulturnit”, stmelit a pobavit studentstvo, což je věc, která je pro kolektiv jako celek velmi důležitá. Kromě školních článků zde totiž budou zábavné, světové či hudební rubriky, které na Vás (doufám) udělají dojem.

 

Vážené čtenářstvo,

inspirativní čtení Vám přeje

Tomáš Vacek

MATURITNÍ PLES 4. A, 4. D

Autorka článku Laura FIkesová

Maturity se blíží. Období maturitních plesů je v plném proudu. 
V pátek 3. 3. 2023 došlo i na naše maturanty, konkrétně ty ze čtyřletého studijního programu. Jejich slavnostní večer se odehrál klasicky v Domě kultury Kladno. Akce vyvolala neuvěřitelnou vlnu zájmu, už od šesti hodin se před vstupem tvořily dlouhé fronty plné nedočkavých, natěšených kamarádů, rodičů, sourozenců, studentů… Lístky byly vyprodány snad všechny, i o ty na after party byl ohromný zájem.

Celý ples odstartoval nástup maturantů. Sportovní třída nastoupila jako první. Z jejich výstupu čišilo především to, jak jsou dobrý kolektiv. Jsem si téměř jistá, že si se vším dali spoustu práce a musím říct, že se to vyplatilo. Reakce diváků byla skutečně bouřlivá. 4.D měla sestavu spíše na způsob tanečních kurzů. Choreografie nevypadala až tak složitě, byla rozvážná a pomalejší. To však neznamená, že byl nějak podprůměrný, ba naopak, stejně jako u své paralelní třídy vyvolal velký potlesk a diváci vypadali nadšeně.

Název plesu byl velmi vhodně zvolen, zněl Red Carpet. Každý z maturantů se při šerpování prošel po červeném koberci, jenž ležel v samém centru dění, přímo před pódiem. Když už byli všichni ošerpováni, opadnul ten největší stres a večer začal nabírat stále více na obrátkách. Velký sál byl ideální jak pro konverzaci se známými, tak pro poslech kapely nebo tanec. V malém sále to rozjížděli především studenti. Nabízel se nejenom bar s drinky, ale i nealkoholické nápoje či pizza.

Celý večer vyvrcholil půlnočním představením. Obě třídy si připravily velmi propracovaná, vtipná taneční vystoupení všeho druhu. Mnohé zaujala patřičně zvolená sportovní tematika. Například začátek představení 4.D byl v duchu spartakiády. Vzhledem k potleskům, salvám smíchu nebo zaplněnému parketu věřím, že si maturanti večer užili a stejně tak všichni ostatní. A pokud vám tento jedinečný zážitek unikl, další ples se koná 18. 3. 2023. Zde vystoupí třídy osmiletého gymnázia.

 

Neváhejte a jděte podpořit naše maturanty a užít si další nezapomenutelný večer.

Obsah

SHRNUTÍ PREZIDENTSKÝCH VOLEB 2023

Ke konci výkonu mandátu pana prezidenta Miloše Zemana jsme se tento rok mohli dočkat velice zajímavých voleb, které skončily v prvním kole podle průzkumů zcela neočekávaně. Pojďme si projít kandidáty, kteří se letos ucházeli o místo prezidenta ČR. Výsledky uvedeme separátně.

autor článku Josef Koubek

Kandidáti s nesplněnými podmínkami

Podle zdroje Transparentní volby jsme zjistili, že se snažili kandidovat i ti, o kterých v podstatě nikdo nemluvil, jako je například Hynek Blažko, Libor Michálek nebo Denisa Rohanová. Protože se nám tito kandidáti nezdáli žádným způsobem relevantní, rozhodli jsme se přejít rovnou na ty, o kterých byla řeč, a byla – dle mého zcela subjektivního názoru – velice zvučná.

Začal bych kandidátem, jehož jméno nese Tomáš Březina. Tomáš Březina byl občanským kandidátem a zároveň zakladatelem Českého svazu betonářů, který mu mimo jiné přivedl značné příjmy, díky kterým si mohl svoji “letmou kampaň” financovat sám. Právě “letmá kampaň”, která nebyla příliš vidět, byla rozvrácena na sběru podpisů, kterých sice bylo údajně přes 85 tisíc, avšak kvůli veliké části chybovosti podpisů soud uznal pouze něco přes 45 tisíc. Březina se neodvolal.

Pak zde máme Karla Janečka. Miliardář a matematik Janeček se bezpochyby zapsal do paměti mnoha lidem, kteří sledovali, jak se jeho bizarní kampaň produkující například tiskovou konferenci v metaversu prostřednictvím virtuální reality postupně hroutí k zemi. Pád tohoto kandidáta byl však poněkud tvrdší, než se očekávalo. Kromě věcí, nad kterými se člověk u Janečkovy kampaně prostě jen zasměje (viz. jeho počítání s procenty), schytal Janeček tvrdší ránu – neuznané hlasy.

Soud ale platnost hlasů neuznal, byť zpětně vzal zpět i několik tisíc hlasů. Tak byl tedy eliminován další, docela i humorný kandidát.

Oficiálně uznaní kandidáti

Číslo jedna je Pavel Fischer. Pavel Fischer je jedním ze tří kandidátů, které podpořila vláda. Je to diplomat, politik, současný senátor a jeden ze společníků Václava Havla. Je známý pro svoje působení také jako velvyslanec ve Francii. Orientuje se spíš na západ a prosazuje prohlubování integrace s EU. Kandidoval již v roce 2018, umístil se tehdy jako třetí s necelými 10 procenty a s 500,000 hlasy. Jeho kontroverze spočívala v jeho výroku (2017), že by ústavním soudcem nejmenoval homosexuála. Za toto se omluvil a odůvodnil to tím, že by úst. Soudce neměl reprezentovat vlivovou skupinu. Plno lidí ho ale kritizuje s faktem, že sexuální menšiny nejsou vlivové skupiny.

Dalším kandidátem s číslem 2 je Jaroslav Bašta. Jaroslav Bašta je bývalým velvyslancem v Rusku, na Ukrajině a současným členem strany SPD, která ho také nominovala. Přiklání se spíše v východnímu světu a snaží se o co největší spolupráci s ním. Mezi jeho skandály patří například šíření dezinformací ve prospěch Ruska, zpochybňoval například kteroukoliv účast ruských tajných služeb na kauze Vrbětice, nebo otrávení ruského politika Alexeje Navalného.

Číslo tři zastupoval Josef Středula. Tím, že ho zastupoval, je myšleno to, že krátce před volbami z nich odešel a podpořil Danuši Nerudovou. Je to odborář zastupující od dubna 2019 funkci místopředsedy Evropské odborové konfederace a v letech 2005 až 2014 byl předsedou Odborového svazu KOVO. Nasbíral podle svých

slov přes 60000 podpisů, avšak u ministerstva vnitra předal jenom 11 podpisů senátorů, díky kterým mu byla kandidatura umožněna. Jeho kandidatura byla finančně podpořena mimo jiné i bývalým ministrem vnitra, Martinem Pecinou.

Přestože podpořil Danuši Nerudovou, hlasy expertů říkaly, že ji však většina jeho voličů nebude volit, protože se jeho dosavadní názory příliš neslučují s názory této kandidátky.

Dalším číslem v pořadí je číslo čtyři, kde máme Petra Pavla. Tento voják ve výslužbě a bývalý předseda vojenského výboru NATO je mnohými označován za favorita. Nasbíral přes 82,000 uznaných podpisů, splnil tak hravě potřebný limit pro kandidaturu, 50,000. 4 roky byl členem a předsedou strany KSČ, což nyní považuje za chybu. Dokončil zpravodajský kurz (část před a část po revoluci), díky kterému se objevují teorie o tom, že zde byl cvičen na agenta, což se však nikdy nedoložilo. Je pro přijetí eura po splnění základních kritérií, pro prohlubování integrace s EU a NATO. Zároveň je ale část Pavlovy minulosti stále zatajena. Odmítl přístup k několika archivním dokumentům, podle soudu však například s StB nikdy vědomě nespolupracoval.

Potom zde máme číslo 5, Tomáše Zimu. Je to český lékař, specializovaný na biochemii, dříve rektor na Karlově univerzitě. Nasbíral asi 37 tisíc podpisů, byla mu však vyjádřena podpora třinácti senátory. V letech 1983-1990 byl členem KSČ, kam vstoupil ještě před svou maturitou. Před touto kontroverzí se brání tím, že poté již nikdy nebyl členem žádného hnutí a že se zasadil o povolení demonstrace studentů na Albertově (1989).

Dále zde je Danuše Nerudová s číslem 6. Je ekonomka, vysokoškolská pedagožka, dříve předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody a v letech 2018 – 2022 rektorka Mendelovy univerzity v Brně. Podpořila ji koalice sestavující vládu (ODS + KDU-ČSL + TOP 09), ke které se postavila tak, že si jejich podpory cení, přestože je k jejím krokům často kritická. Odevzdala ke konci kampaně přes 82 tisíc podpisů. Bojuje za práva žen a poukazuje na klimatické změny. Mezi její kontroverze patří hlavně plagiátorství na Mendelově univerzitě, kterou sama řídila. Studenti prý nezvykle rychle dostávali doktorské tituly. Podle expertů je za plagiáty minimálně spoluzodpovědná, protože tento problém řešila až po delší době. Verdikt by měl být znám v blízké době. Byla označována za jednoho ze tří favoritů.

S číslem 7 přichází miliardář, favorit a pátý nejbohatší Čech původem ze Slovenska, Andrej Babiš. Bývalý místopředseda předseda vlády a současný poslanec za svoje vlastní hnutí ANO dostal podporu 56 podpisů poslanců. Je zakladatelem firmy AGROFERT pod ním vedené společnosti, jako je například PENAM, MAFRA nebo Kostelecké uzeniny. Podle slovenského Ústavu paměti národa byl Andrej Babiš evidován jako důvěrník StB s krycím jménem Bureš, čímž se netajil, avšak nyní tuto informaci pokládá za falešnou. Krátce před volbami vyhrál soud o dotačním podvodu Čapí hnízdo.

Číslo 8 zastává Karel Diviš. Je to český podnikatel a bývalý komentátor. Na tiskové konferenci uvedl, že se mu povedlo nasbírat 60 tisíc podpisů. Ministerstvo vnitra však uvedlo, že platných hlasů je pouze 49884, Diviš se tehdy odvolal a soud jeho kandidaturu zpětně uznal. Podporuje členství v EU, s kritikou nespravedlivého rozdělování dotací, není pro ani proti přijetí Eura a podporuje zvýšení platů učitelů. Na svou kampaň si půjčil od banky 5 milionů korun.

S posledním číslem přichází Marek Hilšer. Marek Hilšer je lékař, senátor, pedagog a aktivista. Neúspěšně kandidoval již v roce 2018, kde získal 8,83%. Podle jeho slov je členství v EU přínosné, protože výstup by znamenal vysoké snížení životní úrovně obyvatel. Není pro legalizaci marihuany a stejný názor má i na amnestii. Jeho kampaň financovali malí a střední podnikatelé, ale i jeho hnutí Marek Hilšer do senátu.

Výsledky – první kolo

1. místo – Petr Pavel – 35,4% (1 975 056 hlasů)

2. místo – Andrej Babiš – 34,99% (1 952 213 hlasů) – postup do druhého kola

3. místo – Danuše Nerudová – 13,92% (777 080 hlasů)

4. místo – Pavel Fischer – 6,75% (376 705 hlasů)

5. místo – Jaroslav Bašta – 4,45% (248 375 hlasů)

6. místo – Marek Hilšer – 2,56% (142 912 hlasů)

7. místo – Karel Diviš – 1,35% (75 475 hlasů)

8. místo – Tomáš Zima – 0,55% (30 769 hlasů)

Účast – 68,24%

Výsledky – druhé kolo

1. místo – Petr Pavel – 58,32% (3 359 151 hlasů) – zvolený prezident

2. místo – Andrej Babiš – 41,67% (2 400 046 hlasů)

Účast – 70,25%

Obsah

Rozhovor s
KVĚTOSLAVOU HAVLŮJOVOU

,,V budoucnu vidím školu zmodernizovanou”
říká ředitelka SGAGY Kladno

autorky článku Pavlína Jurková a Alžběta Kopernická

Paní ředitelko, byla jste žákyní tohoto gymnázia?

Nebyla, protože jsem z Moravy. Studovala jsem gymnázium na Moravě a poté v Praze pedagogickou fakultu.

Proč jste se hlásila na pozici ředitele zrovna této školy?

No tak to vám řeknu přesně. Protože mám dvoje dvojčata a ty starší dvojčata šla hned ze základní školy tady na čtyřletý obor a prošly touto školou úplně jako po másle. To neznamená, že by měly samé jedničky, to ne, ale obdivovala jsem tu ty učitele, že neměli s ničím problém, a když nějaký byl, tak se to vždycky snažili vyřešit. Takže jsem téhle škole chtěla něco vrátit.

Co je na práci ředitele školy nejnáročnějšího?

Asi zpracovat množství informací. Je tady skoro 700 žáků, a když mi každý den napíše jeden rodič, tak z toho někdy mám hlavu jako nafukovací balon. Samozřejmě se každému snažím vyjít vstříc a s každým mluvit. Když má někdo nějaký problém, tak se ho snažím vyřešit a najít takovou zlatou střední cestu.

Čeho si na této školy ceníte nejvíce?

Především kolektivu a dětí.

Ve škole se nějaké věci změnily, například vybavení na chodbách. Co byste ještě na této škole změnila?

No já bych chtěla, aby tady byla dobrá nálada a by se neničil školní majetek. To, že se takové věci dějí, mě dost mrzí. Chtěla bych, aby studenti, co tady studují, nedělali tyhle „čuňačinky“, když to tak řeknu. Samozřejmě se vždycky dá každá špatná věc napravit. Chybami se člověk učí. Ale když se tedy něco takového stane, tak je dobré, aby se k tomu každý postavil čelem a tu věc dal do pořádku.

Kde vidíte školu za 10 let?

Na stejném místě. Vidím ji zmodernizovanou, zdigitalizovanou, s novým hřištěm a dalšími novými věcmi. Hlavně tu chybí ta technika. A doufám, že vás tu bude čím dál tím více.

Bude se škola více zapojovat např. do nějakých ekologických projektů?

Tak to já nemůžu takhle přesně říct, protože tady jsou jiní lidé, kteří se o toto starají. To já bych nezvládla. Ale myslím si, že v ekologických projektech a v takové té environmentální výchově jsme už dávno zapojeni. Když samozřejmě někdo bude mít nějaký nápad, tak ať klidně přijde a není problém se o tom pobavit.

Co říkáte na školní jídelnu?

Je velká, ze své zkušenosti jsem zažila menší školní jídelny. Je fajn že jsou na výběr tři jídla, ale určitě je co zlepšovat.

A co byste třeba chtěla zlepšit?

Viděla jsem školní jídelnu ve Finsku nebo v severských státech a byla jsem se podívat ve firmě, která se jmenuje Scolarest a ty tu dokonce už byli na návštěvě. Bohužel je hrozně složité najet na jejich program, protože oni by si tu jídelnu museli prostě pronajmout. Hrozně se mi líbí, že ta jídelna je bufetovým způsobem.

Za jak dlouho bude hotový bufet?

To je porod. Původně měl být bufet úplně v jiné místnosti, tam, kde je sborovna. Úmysl byl, že se ta místnost vystěhuje a vymaluje. Dalo by se tam i sedět, byly by tam stolečky, protože ta místnost je docela velká. To byl původní záměr. Jenomže osud nám přihrál to, že paní zubařka šla do důchodu, tak jsme si řekli, co kdybychom ten bufet udělali v místnosti po paní zubařce. A tím se rozeběhl koloběh věcí, ze kterých mi jde teď hlava kolem. Ale myslím si, že pokud se bufet tady udělá, tak to bude napořád a bude úplně největším bufetem ze škol tady na Kladně. Navíc to je nezisková organizace, která dělá zdravá jídla, dělá i teplá jídla. Tím, jak se to udělalo úplně v jiné místnosti, tak se na to muselo sehnat stavební povolení a musel se udělat takový kroužek úřednických věcí. Dále tam musíme mít protipožární rolety, které stojí třeba i 500000 Kč, takže jsme je sháněli za nějakou rozumnější cenu. Já doufám, že se bufet povede dodělat během března.

Proč škola neinvestuje tolik do nových počítačů?

Protože škola sama o sobě na to nemá peníze. Škola je rada a my jsme příspěvková organizace Středočeského kraje a ti nás financují. Naše škola, která je původně spojená základka a střední, je strašně plošně rozlehlá. Když jsem sem přišla, tak tu nebyly elektronické třídnice, ale byly tu papírové. Nakonec jsme zakoupili licenci na Bakaláře a zavedli elektronické třídnice.

Chodí vám někdy stížnosti na učitele třeba od rodičů nebo od žáků?

Samozřejmě, že chodí a docela často. Dokonce jedna naše bývalá studentka napsala v době covidu stížnost na českou školní inspekci. Je to nepříjemné, protože inspekce musí prošetřit všechny důvody stížnosti a strávíme tím vždycky strašnou spoustu času. Vždycky je lepší, když si to ta škola řeší v rámci toho svého prostoru a v rámci těch svých lidí, protože ti inspektoři do toho nevidí a my jim musíme podat všechny informace a všechny doklady o tom, na co si stěžovatelka nebo stěžovatel stěžuje. 

Teď máme otázku z jiného soudku. Když jste studovala, bavila Vás chemie? Vzpomněla byste si na značku křemíku?

Bavila. Já mám vystudovanou matiku a chemii. Značka křemíku je Si.

Obsah

DEATH GRIPS: BORDEL NEBO UMĚNÍ?

Legendární uskupení Death Grips se po pauze nečekaně vrací. Pojďme se ohlédnout za květnatou historií této nekorektní, kontroverzní, agresivní a avantgardní kapely.

autor článku Tomáš Vacek

Když téměř neznámá kapela tvořená bubeníkem Zachem Hillem, Andy Morinem a rapperem Ridem vydala v roce 2011 vydala svůj první mixtape Exmilitary, v subkultuře experimentálního hiphopu vytvořili revoluci. Oslovili hlavně svou agresivní náturou, surrealistickými texty a tím, jak popisují jakousi vnitřní přirozenost člověka.

Ačkoliv jim bylo přisouzeno více úspěchu na pozdějších projektech, kritici i fanoušci často dnes mluví o Exmilitary jako o jejich nejlepším albu. Na obalu se nachází fotka jakéhosi domorodce (později se ukázalo, že se jedná o fotografii z knihy The Dark Australians), kterou údajně jeden z členů nosil v peněžence jako symbol síly. Muž na fotografii je neznámý a dlouho existovala teorie, že se ve skutečnosti jedná o portrét Ridea nebo jeho otce.

Dnes spousta lidí za „symbol síly” považuje některé skladby na tomto albu, jako například úvodní Beware, kde je úvodem mluvený projev Charlese Mansona, zatímco v pozadí hraje zlověstný kytarový riff. Podobně jako on je skladba o muži, který opouští svou lidskost a provádí jakousi pomstu vůči světu. Jedná se asi o nejtemnější a dle mého názoru i o nejlepší moment celého alba (a že jich tam je opravdu mnoho).

Album se nenachází na streamovacích službách jako Spotify či Apple Music kvůli neautorizovaným samplům. Je ke stažení zdarma na jejich webu thirdoworlds.net nebo na Youtubu (stejně jako to je u desky No Love Deep Web), což byl poměrně revoluční a punkový krok.

To samé udělala ale i kapela Radiohead s albem In Rainbows, které bylo vydáno formou tzv. pay-what-you-want (zaplatíte jakou částku chcete, tím pádem i nic). Dnes se toto používá třeba na síti Bandcamp která je velmi populární platformou pro začínající hudebníky.

Death Grips ale dali jasně najevo, že žádné peníze nechtějí, opravdu vám bylo jasné, že této kapele nejde o výdělek. Ne jako různé rockové kapely ze 70. a 80. let minulého století, které dělají, jak nemají rádi kapitalismus, ale vlastní šest vil s pěti sty miliony na účtu.

Kapela se ale převážně proslavila svými extravagantními a až animálními vystoupeními (viz. rozhovor s Pavlem Turkem v příštím čísle), která neměla ve světě obdoby. Spolu s extrémní hlasitostí tvořil koncert až nepříjemný zážitek. Zach Hill mlátil do bicí jako kdyby to byl jeho největší nepřítel, Ride se s oblečením nahoře bez svíjel a svými hlubokými vokály znásilňoval mikrofon a Andy Morin se s klávesami také moc nemazlil. Death Grips zaujali svět hudby, ale ne až tak moc, aby katoličtí američtí rodiče protestovali proti jejich působení v kultuře jako to bylo např. u gangsta rap uskupení typu N.W.A. apod.

Mimo jiné zaujali i jedno z hlavních amerických vydavatelství Epic, které se může pyšnit kapelami jako třeba Korn, Drake nebo 21 Savage. Pod nimi Death Grips vydali své jediné album, které si nevydali sami – The Money Store. Toto album zaznamenalo úspěch na mnoha platformách. Mezi ty nejhlavnější jmenujme třeba Pitchfork, zde deska získala štítek Best New Music, což je ocenění hodno jen těch nejlepších desek.

Dále např. Anthony Fantano, nejvýznamnější a pravděpodobně jediný relevantní kritik generace Z, který desce udělil 10 bodů z deseti. The Money Store bylo prvním albem, které bylo tak ohodnoceno, a to i přes to, že Fantanova kariéra měla v té době nějakých 5 let. Převážně díky tomuto plešatému muži dosáhli většího úspěchu než kdy dříve.

Po vydání alba oznámili turné, ale vzhledem k tomu, že Death Grips se rozhodli naplno věnovat skládání nového alba No Love Deep Web, bylo záhy zrušeno.

Když bylo album hotové, šli za vedením Epicu s žádostí okamžitého vydání, jenže to bylo zamítnuto, protože Epic chtěl album vydat až příští rok. Toto vedlo k bizarním událostem.

Mezi ty nejhlavnější zřejmě patří fotografie na obalu, která vyobrazuje penis bubeníka Zacha Hilla, na němž je lihovou fixou napsán název alba. Dále třeba zveřejnění alba na YouTube což mělo svá ultimáta, jako například shození stránky Thirdworlds. Ačkoliv není jisté, jestli je to pravda, vedení Epicu se proti tomuto činu vymezuje. Kapela toto téma mnohokrát rozvinula.

Po dalších různých eskapádách nakonec Death Grips s Epicem smlouvu rozvázali, album No Love Deep Web se dočkalo nečekaného úspěchu. Dle mého názoru je toto album z celé pomyslné trilogie nejzajímavější, protože beaty postrádají nějakou formu a celkově se jedná o velmi syrovou prohlídku jedné zvrácené mysli.

Nejlepším momentem bude skladba No Love, kde se Ride vžije do role muže, který mučí jiného. Refrén – ač temný – je velmi chytlavý. “Jseš dost zralej na to aby ses dozvědel pravej význam výprasku/šílenství, chaos v mozku proudí krev, proudí krev skrz tebe/nemáš právo se na něco vyptávat.” Nebo třeba skladba Come Up and Get Me, velmi intenzivní a klaustrofobní skladba o muži uvězněném ve sklepě, který se snaží dostat pryč. „JSEM V ZÁMKU JIMMYHO PAGE” křičí zoufalý Ride. Tento verš je zřejmě reference na hotel Chateau Marmont, kde Death Grips po dobu nahrávání alba přebývali. V recepci této nemovitosti jezdil totiž Jimmy Page na motorce. 

Po roční pauze vydávají své čtvrté studiové album Government Plates, které nebylo nějak významné, ale na skladbě Birds hraje herec Robert Pattison na kytaru. Album nezaznamenalo nějaký značný komerční úspěch, a ačkoliv je skvělé, má pověst nejslabší desky kapely.

K skladbě You Might Think He Loves Your Money but I Know What He Really Loves You For It’s Your Brand New Leopard Skin Pillbox Hat ale vyšel velmi zvláštní videoklip, který zobrazuje detail na Rideovu tvář. Během stopáže skladby, která je něco okolo tří minut, vystřídá snad všechny možné emoce. Brečí, směje se, je hysterický. Death Grips klipů natočili několik a všechny jsou zvláštní něčím jiným, ale tento je rozhodně nejděsivější a nejzajímavější.

Netrvalo dlouho a o dva měsíce později Zach Hill přidal na sociální sítě příspěvek kde oznámil, že Death Grips nahrávají nové album. V červnu téhož roku bylo vydáno album Niggas On the Moon. Veškeré bicí byly nahrány na elektrické bicí Roland 5 a na každé skladbě se nachází sample Islandské skladatelky Björk.

Opět bylo zdarma vydáno na thirdworlds a také bylo řečeno, že se jedná o první část dvojalba, které ponese název The Powers That B. Bylo rovněž řečeno, že název druhé poloviny bude Jenny Death a byl vydán i obal. Jenže Death Grips chvíli poté oznámili rozpad kapely. Fanoušci byli zmatení, co bude dál, a tak vznikl meme z fráze JENNY DEATH WHEN? (doslova Jenny Death kdy?).

Death Grips si toho všimli, a tak bylo satiricky vydáno album Fashion Week. Každá skladba má název Runway +jedno písmeno z této fráze, takže pokud si dáte všechny skladby pod sebe, vyjde vám název Jenny Death When. Tato deska – stejně jako všechny jiné instrumentální projekty Death Grips – nebyly fanoušky úplně přijaty. Asi lidem přijde, že Rideovy vokály jsou hlavním tahákem, ale já si desku poměrně užil, stejně jako EP Interview 2016 ale o ní až později.

Tudíž “rozpad” byl pravděpodobně jen dobře promyšlený tah na reklamu The Powers That B. Death Grips vydali Jenny Death v březnu 2015 a dle mého názoru to byl i vrchol jejich kariéry, a to hlavně díky skladbě On GP, což je pravděpodobně nejosobnější skladba celé kapely. Pojednává o sebevražedných myšlenkách a společnosti obecně. Ve videoklipu k této písni kapela jen sedí a poslouchá.

Celá druhá část desky mísí hiphop s metalem či hardcorem a dle fanoušků i mě je to jejich nejlepší album. Jenny Death sklidilo velký úspěch a byl to moment, kdy se Death Grips trochu odprostili od násilnických a sadistických textů a začali se více zabývat společností. Celé album je obecně velmi monumentální a zároveň minimalistické a temné, až klaustrofobní. The Powers That B zaznamenalo velký úspěch a dále už vše šlo jako po másle.

Bylo vydáno album The Bottomless Pit (což je opět odkaz na Charlese Mansona), které je rozhodně nejexperimentálnějším v celé jejich diskografii. Zajímavým momentem je např. úvodní skladba Giving Bad People Good Ideas, kdy nějaká slečna opakuje tento slogan. Celé se to následně přenese do zlověstného heavy metalového beatu, ve kterém má Ride velmi náročný projev. Celé album má i velmi surreální texty, například „tohle je jako genocida, jen víc nahlas”. 

Zajímavou skladbou je také Ring a Bell, která má velmi brutální sloku, ale refrén je zlověstně milý a klidný se syntezátorovým podkladem. Spolu s The Bottomless Pit byl vydán i instrumentální projekt Interview 2016. Projekt má i vlastní videoklip, který je zelený, a mladý žurnalista v něm vyzpovídá celou kapelu za zvuků skladeb tohoto alba. Není v něm slyšet, o čem si povídají, a v komunitě Death Grips je to stále probírané téma.

V roce 2018 vydali album Year of the Snitch s velmi podivným obalem. Album neslo podobnou atmosféru jako The Bottomless Pit, jen bylo trošku více psychadelické. Například skladba Death Grips is Online má velmi návykový až extrentický refrén.

Další úspěšné skladby jsou třeba Black Paint, Streaky, či The Fear. Na tomto albu kolaborovalo spoustu slavných umělců, například baskytaru pro lehce punkovější skladby nahrál baskytarista kapely Tool Justin Chancellor.

A co bylo dál? Kromě singlu Gmail and Restraining Orders nic. V roce 2020 Death Grips oznámili rozpad kapely a zrušili všechny naplánované koncerty. Dále škádlili fanoušky náhodnými fotkami na Instagramu, takže si fanoušci neustále říkali: jsou Death Grips online? Vše vyvrcholilo 20. května minulého roku, Death Grips dali na sociální sítě psychadelické video můry, která poletuje za zvuků neznámého beatu. Na Redditu se šířily nadšené teorie a o dva měsíce později byl oznámen koncert Death Grips na festivalu Sick New World a o měsíc později turné v Severní Americe. Co bude dál? Vyjde nové album? Je toto jen jednorázová akce a poté už nastane definitivní konec? Na to si budeme muset počkat…

Během této éry navštívili i pražskou MeetFactory (viz. rozhovor s Pavlem Turkem) a zaznamenali na naší půdě velký úspěch. Po tomto úspěchu si Death Grips dali největší pauzu v kariéře – 2 roky. Pokud tedy nebudeme počítat dvacetiminutový singl Steroids, (který byl velmi úspěšný), tak tato pauza byla na poměry Death Grips dost dlouhá, ale vyplatilo se to. V roce 2018 vydali album Year of the Snitch s velmi podivným obalem.

Death Grips – diskografie

Studiová alba

  • Exmilitary (2011)
  • The Money Store (2012)
  • No Love Deep Web (2012)
  • Government Plates (2013)
  • Fashion Week (instrumentální album) (2015)
  • The Powers That B (dvojalbum obsahující Niggas On the Moon a Jenny Death) (2015)
  • Bottomless Pit (2016)
  • Year of the Snitch (2018)

 

Singly a EP

  • Death Grips (2011)
  • Live From Death Valley (2011)
  • @DeathGripz (2012)
  • True Vulture (2012)
  • Interview 2016 (2016)
  • More Than the Fairy (2016)
  • Steroids (Crouching Tiger Hidden Gabber Remix) (2017)
  • Gmail and Restraining Orders (2019)

Jak se dostat do Death Grips (subjektivní pohled aktivního posluchače)

Je možné, že vás Death Grips na první poslech vyděsí a tím přijdete o spoustu skvělé hudby. Proto jsem se rozhodl udělat vám menšího průvodce jejich diskografií, ať víte, s čím začít.
 
Jako první bych doporučil album Yeezus od Kanye Westa z roku 2013. Jedná se o experimentální hip-hopovou desku, která z Death Grips místy čerpá a není tak náročná na poslech. Mimo jiné asi budete znát skladby jako Bound 2, či Black Skinhead. Dále zkuste skladby I’ve Seen Footage a Get Got. Ze začátku budou znít velmi zvláštně, ale na takový pátý poslech se vám začnou líbit a poté se hned můžete vrhnout na celé album The Money Store (u nějž také doporučuji více poslechů než jeden). Následně vás asi nadchne Exmilitary (není na streamovacích službách ale je zdarma ke stažení na oficiálních stránkách Death Grips thirdworlds). Poté No Love Deep Web, Bottomless Pit a Year of the Snitch v tomto pořadí a na závěr dvojalbum The Powers That B. Poté už pravděpodobně budete schopni si najít to, co vás ze zbytku diskografie zaujme. Přeji příjemný poslech.

Redaktoři školního časopisu ŽURNÁL

Následující

Další aktuality